Fyziologie zrakového systému

Zrakový systém:

Zrakový systém je velmi složitá biologická soustava. Základní znalosti z anatomie a fyziologie zrakového systému jsou podmínkou pro správné posuzování kvality osvětlení. Zrak představuje pro člověka zařízení pro příjem a zpracování informace o vnějším prostředí. Nositelem této informace je světlo, světelný podnět. Světlo a osvětlení je tedy prostředek umožňující přijetí zmíněné informace a mohou příjem informace buď usnadnit, nebo snížit.

Anatomická struktura zrakového systému:

Zrakový systém tvoří soubor orgánů, které zajišťují příjem, přenos a zpracování informace přinášené světelným podnětem, včetně její transformace do komplexu nervových podráždění, jejichž výsledkem je zrakový vjem. Zrakový systém se skládá ze tří částí: periferní (oči), spojovací (zrakové nervy) a centrální (mozek).

Vjem

Oko a pojmy s ním související

OkoOko: čípky - 3 pigmenty červená, zelená, modrá
tyčinky - 1 pigment

Akomodace oka: je schopnost oka "zaostřit" předměty v různé vzdálenosti od oka.

Adaptace oka: je schopnost oka přizpůsobit se různým hladinám jasu (osvětlenosti) od asi 0,25lx až do 100 000lx. Což je způsobeno změnou průměru otvoru zornice, citlivosti fotoreceptorů a změnou velikostí vjemových polí sítnice.

Vjemové pole: základní funkční jednotkou není jeden fotoreceptor (tyčinka nebo čípek), ale tzv. vjemové pole, což je část plochy sítnice, z níž lze podráždit jedno vlákno zrakového nervu

Zorné pole: je část prostoru, kterou může pozorovatel postřehnout upřeným pohledem bez pohybu oka a hlavy.

Spektrum

Spektrální citlivost zraku: Zrakový orgán není stejně citlivý na záření různých vlnových délek. Největší citlivost se pohybuje okolo 555nm Průběh je následující.

Oslnění: Vyskytují-li se v zorném poli oka příliš velké rozdíly, popřípadě vzniknou prostorové či časové kontrasty jasů, které výrazně překračují meze adaptability zraku, vzniká oslnění. Při něm je ztížen až znemožněn příjem světlem přinášených informací do oka. Oslnění je tedy nepříznivý stav zraku, k němuž dochází, je-li sítnice nebo její část vystavena jasu vyššímu, než na který je oko adaptováno. Rozeznáváme oslnění přímé způsobené nadměrným jasem svítících částí a oslnění odrazem způsobené odrazy svíticích ploch na lesklých částech vyskytujících se v zorném poli. Při náhlé změně adaptačního jasu, které se oko nestačí přizpůsobit vzniká oslnění přechodové. Zvláštním případem je oslnění závojové, které vzniká, je-li před pozorovaným pozadím prostředí s vyšším jasem.

Podle psychofyziologických následků se oslnění člení na:

  • oslnění psychologické a to pozorovatelné a rušivé
  • oslnění fyziologické a to omezující a oslepující

Zraková pohoda: Protože práce zraku velmi úzce souvisí s centrální nervovou soustavou, mají na zrakové vnímání podstatný vliv i různé rušivé či uklidňující momenty a vlivy obklopujícího prostoru. Např. chlad, hluk, nepořádek, hezká slečna, příjemná hudba ... Z uvedeného vyplývá, že pod pojmem zraková pohoda je třeba rozumět příjemný psychofyziologický stav, při němž celý zrakový systém optimálně plní své funkce a při kterém má člověk i po delším pobytu nejen pocit, že dobře vidí, ale cítí se také psychicky dobře.



Elkovo ČEPELÍKV ýroba a prodej zářivkových a LED svítidel - Česká republika


Copyright © 2018 ELKOVO, Čepelík – všechna práva vyhrazena

[CNW:Counter]