Fotometrie

Pod pojmem fotometrie se rozumí měření světelně technických veličin. Metody měření světelně technických veličin se dělí na vizuální (subjektivní - metody, při kterých se využívá lidského zraku) a fyzikální (objektivní – metody, při kterých se měří fyzikálními čidly). Pro měření platí normy: ČSN EN 13032 Světlo a osvětlení - Měření a uvádění fotometrických údajů světelných zdrojů a svítidel (srpen 2005), ČSN 36 0011 Měření osvětlení vnitřních prostorů (březen 2006).


Měření osvětlenosti:

K měření osvětlenosti se používá luxmetr. Luxmetr se skládá z vyhodnocovacího systému a korigovaného fotočlánku (dnes již převážně křemíkového) opatřeného kosinusovým nástavcem.

Dle CIE řadíme luxmetry do 4 tříd přesnosti: L, A, B, C.

Sleduje se 11 druhů chyb, celková chyba je 2, 5, 10, 20%.

Měřením se kontrolují hodnoty osvětlenosti v bodech pracovní či srovnávací roviny (nejčastěji se uvažuje vodorovná rovina ve výši 0,85 m nad podlahou ve vnitřních prostorech resp. maximálně 20 cm nad povrchem ve venkovních prostorech). Vždy je nutno posoudit, kde pracuje zrak tabule – neměříme osvětlenost horizontální - Eh, ale vertikální - Ev.

Před měřením osvětlení musí zdroje výbojové odsvítit min 100h, žárovky 6h. Měření musí probíhat po dvaceti-minutových intervalech nepřetržitého provozu u výbojek a minutových intervalech u žárovek.


Měření svítivosti:

Svítivost jako fotometrická veličina se neměří přímo, ale převádí se na měření osvětlenosti. Měření se provádí na fotometrické lavici . Hledaná svítivost se vypočte podle vztahu:

Měření svítivosti


Měření křivek svítivosti:

Křivky svítivosti lze měřit na fotometrické lavici, a to zjišťováním svítivosti postupně v různých směrech. Nejčastěji se však křivky svítivosti zdrojů a svítidel měří pomocí goniofotometru.
Jsou to zařízení, která umožňují měřit svítivost v různých rovinách a pod různými úhly.

goniofotometr goniofotometr
Náčrt uspořádání goniofotometru s otočným ramenem Schematické uspořádání goniofotometru s otočným zrcadlovým systémem

Dle konstrukce se dělí na:

  1. Otočný zdroj a pevný fotometr
  2. Pevný zdroj a otočný fotometr
  3. Pevný zdroj i fotometr a otočný zrcadlový systém

Měření světelného toku:

Světelný tok zdrojů či svítidel je možno stanovit buď graficko-početními metodami z naměřených křivek svítivosti nebo přímým měřením světelného toku v integrátoru s použitím normálu světelného toku.
Integrátor může mít tvar krychle nebo kvádru, nejvhodnější jsou však integrátory ve tvaru koule .
Jde o dutou kouli opatřenou na vnitřní straně bílým rozptylným nátěrem. Koule má na jedné straně okénko s fotočlánkem F, které je zastíněno clonkou C1, aby na něj nedopadalo světlo přímo ze zdroje. Zdroj Z je upevněn přibližně ve středu koule. Při rozsvícení zdroje uvnitř koule dochází k mnohonásobným odrazům na vnitřním povrchu koule. Tímto mnohonásobně odraženým světlem se osvětlí též fotočlánek. Fotočlánek indikuje tedy hodnotu osvětlenosti E, která je přímo úměrná světelnému toku zdroje.

integrator


Měření jasu:

K měření požíváme jasoměr. Princip je zřejmý z obrázku. Na přijímač je nasazená uvnitř černá trubka T opatřená vpředu clonkou C s kruhovým otvorem, čímž je vymezen prostorový úhel, v němž dopadají paprsky z měřené plochy na fotočlánek F. V popsaném uspořádání se fotočlánkem změří normálová osvětlenost E N. Hledaný jas pak určíme ze vztahu:

Jas

Jasoměr



Elkovo ČEPELÍKV ýroba a prodej zářivkových a LED svítidel - Česká republika


Copyright © 2017 ELKOVO, Čepelík – všechna práva vyhrazena

[CNW:Counter]